HTML

Webové stránky se píšou v jazyce HTML a mají koncovku .html. Formátování (a další vychytávky) se do stránek přidají jako tzv. tagy. Každý tag je slovo napsané ve špičatých závorkách, a normálně ho píšeme do textu.

text vlevo <tag> obsah HTML prvku </tag> text vpravo

Každý tag obvykle mívá někde ve stránce svého kamaráda, který obsahuje stejné slovo, ale začíná lomítkem. Takové dva tagy dohromady vyznačují HTML prvek, a všechno mezi nimi je obsahem toho prvku. To znamená, že tagy jsou vlastně něco jako závorky ( [ { v matematice, akorát že jich je nespočet různých typů.

Když kliknete do kódu ukázky (levá strana), načte se v náhledu vpravo. Kód můžete měnit a náhled se okamžitě aktualizuje. Vyzkoušejte si to!

Například <ol> se ve stránce ukáže jako číslovaný seznam a <li> jsou jeho položky. Všimněte si, že moc nezáleží, kam napíšeme mezeru a jestli to celé napíšeme na jeden nebo víc řádků.

Obsahem jednoho tagu může být spousta dalších tagů – v našem příkladu jsou dvě položky obsahem seznamu. Tím vzniká uspořádání připomínající rodokmen. Rodinné pojmy se opravdu používají: položky jsou v tomhle případě děti seznamu a seznam je jejich rodičem.

Javascript

Do webové stránky můžeme přidat program v Javascriptu. V podstatě jde o soupis příkazů, které počítač má jeden po druhém provést. Aby se příkazy spustily, musejí být uvnitř tagu <script>.

<script>
první příkaz;
{
	druhý příkaz;
	třetí příkaz;
}
</script>

Za každým příkazem se píše středník. Někdy je potřeba víc příkazů seskupit do bloku – okolo takového bloku pak píšeme složené závorky.

Příkaz alert(text) zobrazí varovnou hlášku se zadaným textem. Takové hlášky umějí být dost otravné, jak si ostatně můžete vyzkoušet.

Všimněte si, že samotný text musíme napsat do uvozovek. Kdybychom to neudělali, počítač by chápal slovo Funguje jako příkaz a pokoušel by se ho spustit – ale to pochopitelně nejde.